V 19. století lidé prali jen párkrát do roka. Říkalo se tomu „velké praní“. Byl to obrovský celodenní proces – vaření prádla, drhnutí na valše, máchání v řece nebo vaně. Na běžné nošení se prádlo často jen větralo, kartáčovalo, případně přemáchlo, ale velké praní znamenalo opravdu „akci celé domácnosti“.
V první polovině 20. století se praní zrychlilo díky vynálezu mechanických praček. Lidé začali prát častěji – jednou týdně.
Po druhé světové válce s nástupem elektrických praček se z praní stala denní – týdenní rutina.
Jak často pereme dnes? (nevím jak u vás, ale u nás jede pračka snad každý den / obden)
Vzaly nám pračky práci?
Skoro bych si tipl, že vynálezci praček měli za cíl to, aby nás pračky nahradily. Aby praly za nás. Aby nám ušetřily čas a my se mohli věnovat smysluplnějším věcem. A jak to dopadlo? Čím je praní snazší, tím častěji pereme.
Střih! Přenesme se do dnešní doby a tématu AI. Já osobně tady vidím určitou podobnost.
Hromada z nás si svět po příchodu AI představovala tak, že naši dnešní (ideálně otravnou) manuální práci nahradí krásné AI nástroje a roboti. Je to ale realita?
Mám dojem, že se opakuje scénář s praním. Namísto toho, abychom pracovali méně nás kapitalistické uvažování žene dále za honbou efektivity při maximálním využívání zdrojů (tedy času zaměstnanců) a tržní prostředí tím pádem nutí společnosti maximalizovat kvalitu a kvantitu služeb.
Takže na konci dne díky adopci AI sice částečně automatizujeme dnešní práci, ale zase si posuneme naše očekávání a budeme dělat novou práci častěji či ve vyšší kvalitě a stane se to novým standardem.
Stejně jako praní každý den.
Napsat komentář